Pálava

Představte si místo, kde se ráno probudíte do jemné hlinecké mlhy, nad hlavou vám zakrouží orel mořský a unavené nohy vás po celém dni chození zavedou do chladného sklípku, kde voní zralé hrozny. Místo, kde bílé vápencové útesy vystupují z roviny jako ostrovy z moře a na jejich vrcholech stráží krajinu siluety středověkých hradů. Nemusíte jezdit do Itálie ani do Provence. Tento kousek ráje, kde se čas měří na sklenky dobrého vína a kroky unavených poutníků, máme doma. Vítejte na Pálavě – v kraji, který si zamiluje každý pohodový výletník.

Chráněná krajinná oblast Pálava, rozkládající se na samém jihu Moravy, je fascinujícím mikrosvětem. Na pouhých několika desítkách kilometrů čtverečních tu příroda a historie rozehrály divadlo, které nemá ve střední Evropě obdoby. Pojďme společně zpomalit, sbalit do batohu lehkou svačinu a vydat se po stezkách, které pamatují lovce mamutů, římské legionáře i hrdé moravské vinaře.

Bílé skály a stepní ticho: Pálavská příroda zblízka

Když se poprvé podíváte na pálavský hřeben od severu, od Novomlýnských nádrží, působí jako zjevení. Z naprosté roviny náhle prudce stoupá vápencový masiv Pavlovských vrchů. Geologicky je Pálava vlastně předsunutou stráží Karpat, kouskem alpského světa, který se jakýmsi řízením osudu ocitl uprostřed úrodné jihomoravské nížiny.

Nejvyšším vrcholem je Děvín (550 m n. m.). Výstup na něj sice prověří vaše plíce, ale odměna, která vás čeká nahoře, je nepopsatelná. Jakmile vystoupáte z lesního stínu na pálavské stepi, otevře se před vámi panoráma, které bere dech. Vidíte odtud celou hladinu Nových Mlýnů, nekonečné koberce vinic, a za dobré viditelnosti dokonce i vzdálené vrcholky rakouských Alp.

Pálavská příroda je unikátní svým klimatem. Zdejší mikroklima je nejteplejší a nejsušší v České republice, což pálavským stráním dodává středomořský ráz. Na jaře se zdejší louky promění v pestrobarevný koberec. Kvete tu vzácný hlaváček jarní, kosatec nízký nebo divizna fialová. Pokud budete našlapovat potichu, možná na vyhřátém vápenci zahlédnete ještěrku zelenou nebo kudlanku nábožnou. Právě pro tuto druhovou bohatost byla Pálava zařazena do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO.

Tip pohodového výletníka: Na Pálavě nikam nespěchejte. Občas se zastavte, sedněte si do trávy hned vedle bílé skály a prostě jen poslouchejte bzukot hmyzu a šumění větru ve skalních soutěskách. To je ta pravá moravská terapie.

Strážci pálavských horizontů: Děvičky a Sirotčí hrádek

Žádný výlet na Pálavu by nebyl úplný bez návštěvy jejích dvou ikonických zřícenin. Každá z nich má úplně jinou atmosféru, obě však nabízejí pohled do hluboké historie a fantastické výhledy.

Dívčí hrad (Děvičky)

Tato monumentální zřícenina gotického hradu ze 13. století se tyčí na strmé skále přímo nad obcí Pavlov. Cesta k ní vede sice strmým, ale nádherným dubovým lesem. Když projdete torzem hradní brány, ocitnete se na místě, kde se psaly dějiny. Hrad sloužil jako strategická pevnost strážící obchodní stezku do Rakouska. V roce 1645 ho dobyli a zapálili Švédové během třicetileté války, a od té doby už jen chřadne do krásy.

K Děvičkám se váže smutná legenda o třech dcerách pálavského pána, které zkameněly, když hrad přepadli Tataři. Tři nápadné skalní útesy přímo pod hradem tam stojí dodnes jako memento.

Sirotčí hrádek

Pokud popojdete po hřebeni jižněji nad obec Klentnice, narazíte na romantické torzo Sirotčího hrádku. Tento hrad, postavený na dvou divokých vápencových skaliscích spojených mostem, působí až pohádkově. Je o něco menší a útulnější než Děvičky, ale jeho genius loci je možná ještě silnější.

Podle pověsti patřil hrad rytíři z rodu Černých, který odmítl nastoupit do chystaného vojenského tažení. Za trest byla celá jeho rodina prokleta a na hradě zbyl jen malý sirotek. Traduje se, že za bouřlivých nocí se kolem oken hradní věže dodnes prohání jezdec na ohnivém koni. Pro nás, výletníky, je Sirotčí hrádek ideálním místem pro tichou meditaci v trávě mezi starými zdmi, odkud je nádherný výhled na stolovou horu Kotel.

Po stopách lovců mamutů: Dolní Věstonice a Pavlov

Pálava však lákala lidi dávno předtím, než spatřily světlo sveta první středověké hrady. Zdejší kraj byl jedním z hlavních center lidské civilizace v době ledové. Právě na severním úpatí Pálavy, v pásu mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem, se před zhruba 30 000 lety rozkládala bohatá sídliště lovců mamutů.

Světový unikát objevil v roce 1925 tým archeologa Karla Absolona – drobnou, pouhých 11,5 centimetru vysokou sošku z pálené hlíny, kterou dnes celý svět zná jako Věstonickou venuši. Je to nejstarší známá keramická soška na světě a důkaz, že tehdejší lidé nebyli jen suroví lovci, ale měli rozvinuté estetické cítění.

Dnes nemusíte jen listovat učebnicemi dějepisu. V Pavlově byl vybudován fascinující Archeopark Pavlov. Tato moderní budova je celá zapuštěná do země, přímo do vrstvy, kde se archeologické nálezy našly. Uvnitř uvidíte nejen kopii slavné Venuše, ale i skutečné mamutí kosti ponechané přímo v zemi, pravěké nástroje a umění. Je to ideální zastávka pro dny, kdy je pálavské slunce až příliš ostré a vy zatoužíte po chladu podzemí a hlubokém příběhu lidstva.

Mikulov: Elegance s vůní jihu

Jižní branou Pálavy je město Mikulov. Když do něj přijíždíte, máte pocit, že jste překročili hranice do severní Itálie. Architektura města, terasovité zahrady a všudypřítomná uvolněná nálada mají silný středomořský šmrnc.

Dominantou města je barokní Zámek Mikulov, který po staletí patřil mocnému rodu Dietrichsteinů. Zámecké zahrady jsou oázou klidu, kde můžete bloumat mezi sochami a upravenými záhony. V zámeckých sklepeních navíc najdete obří vinařský sud z roku 1643, do kterého se vešlo neuvěřitelných 101 000 litrů vína.

Zážitkem pro každého výletníka je výstup na Svatý kopeček. Nahoru vás dovede jedna z nejstarších křížových cest v Česku, lemovaná bílými kapličkami. Výstup sice chvíli trvá, ale pohled na bílý kostelík svatého Šebestiána na vrcholu a město Mikulov ležící pod vámi jako na dlani stojí za každou kapku potu.

Kde se zrcadlí nebe: Nové Mlýny a malebný Pavlov

Na severu Pálavu lemuje vodní hladina vodního díla Nové Mlýny. Soustava tří přehradních nádrží vznikla v 70. a 80. letech minulého století. Jedinou připomínkou zatopené historie je románský kostel svatého Linharta, který dnes stojí osamoceně na malém ostrůvku uprostřed prostřední nádrže. Pohled na kostel obklopený vodou s pálavskou siluetou v pozadí je jedním z nejmagičtějších míst u nás.

Přímo na břehu nádrže leží obec Pavlov. Pavlov je proslulý svou zachovalou architekturou vinařských domů s barokními štíty ze 17. a 18. století. Ulice Česká je lemována historickými vinnými sklepy, které přímo zvou k nahlédnutí. Pavlov je perfektní základnou pro pálavské toulky – kombinuje v sobě romantiku starých časů, blízkost vody a ty nejlepší turistické trasy vedoucí přímo na hřeben.

Vinařská pohoda a pálavský životní styl

Bylo by hříchem mluvit o Pálavě a nezmínit víno. Víno je zde totiž vším. Je to tmel, který drží zdejší komunitu pohromadě, je to historie, krajinotvorba a hlavně – životní styl. Réva se zde pěstuje už od dob římských legií. Vápencové podloží a horké slunce dodávají zdejším bílým vínům nezaměnitelnou mineralitu, kořenitost a svěžest.

Králem pálavských vinic je bezesporu Ryzlink vlašský. Pálavský „vlašák“ je pojmem mezi znalci po celé Evropě. A zapomenout nesmíme ani na samotnou odrůdu Pálava, která byla vyšlechtěna nedaleko odtud a vyniká svou opojnou, aromatickou vůní plnou exotického ovoce.

Pohodový výlet na Pálavě nekončí zhlédnutím památek. Končí v podvečer, kdy se otevřou těžké dřevěné dveře místních sklípků. Ať už navštívíte Pavlov, Pernou, Klentnici nebo Bavory, všude narazíte na vinaře, kteří vám rádi nalijí sklenku a popovídají si s vámi. Právě v tom tkví ta pravá pálavská pohoda – v setkávání, sdílení příběhů a radosti z přítomného okamžiku.

Praktický checklist pohodového výletníka na Pálavě

Abyste si Pálavu užili opravdu v klidu a s úsměvem, pamatujte na pár drobností:

• Pohorky s sebou: Pálavský vápenec umí být po dešti kluzký a na slunci zase pálí. Pevná bota vám ušetří spoustu trápení na strmých stezkách.

• Dostatek vody: Pálava je nejteplejším místem u nás. Na hřebeni nenajdete žádný pramen ani stánek s občerstvením, proto mějte v batohu vždy dostatek tekutin.

• Mimo sezónu je tu nejkrásněji: Během letních víkendů bývá na hlavních trasách plno. Pokud ale přijedete v květnu, kdy vše kvete, nebo v říjnu, kdy se vinice zbarví do zlata, zažijete Pálavu v její nejčistší a nejklidnější podobě.

Pálava má neuvěřitelnou schopnost dobíjet baterky. Je to kraj, kde se nespěchá, kde má každý kopec svůj příběh a každá cesta vede k dobrým lidem. Sbalte batoh, vypněte upozornění na telefonu a vyrazte psát další kapitolu do svého zápisníku výletníka. Pálava už na vás čeká.