Cestovatel Severní Čechy a skály? Většina výletníků okamžitě ukáže prstem na Pravčickou bránu nebo Hřensko. Výsledkem jsou ale často přeplněné stezky a boj o volné místo na focení. Přitom stačí odbočit jen o kousek dál na východ. Do míst, kde se krajina začíná vlnit do malebných zelených kopců a hlubokých lesů, nad kterými bdí tiché siluety prastarých sopek. Vstupujeme do Lužických hor.
Tento chráněný kout naší země na hranicích s Německem má neobyčejně klidnou a nostalgickou duši. Je to kraj, kde se pískovec fantasticky mísí s tmavým čedičem, kde v údolích stojí zachovalé roubené chalupy s unikátní architekturou a kde na vrcholcích kopců najdete vyhlídky, o kterých běžní turisté nemají ani tušení. Sbalte si větrovku, dobrou svačinu a pojďte se se mnou toulat místy, kde lišky stále ještě dávají dobrou noc.
Popova skála a Klíč: Výhledy, které si musíte zasloužit
Lužické hory jsou unikátní svou geologií. Zdejší kopce jsou vlastně pozůstatky dávné sopečné činnosti, které prorazily okolní pískovcové podloží. Výsledkem jsou strmé čedičové a znělcové kupy s fantastickými kruhovými výhledy.
Tím nejvýraznějším vrcholem je Klíč (760 m n. m.). Výstup na něj sice prověří vaše plíce a stehna, protože stezka stoupá nekompromisně suťovým polem vzhůru, ale ta odměna nahoře je nepopsatelná. Z holého skalnatého vrcholu bez stromů máte celých 360 stupňů výhledu. Uvidíte odtud Ještěd, České středohoří, Krkonoše a za dobré viditelnosti klidně i věže Prahy.
Pokud naopak hledáte pískovcovou romantiku, vydejte se na Popovu skálu nedaleko Hrádku nad Nisou. Tento mohutný skalní masiv byl na přelomu 19. a 20. století zpřístupněn pomocí železných schodů a zábradlí. Cesta k němu vede hlubokými borovými lesy a samotný vrchol nabízí úchvatný pohled na trojmezí Česka, Německa a Polska.
Tip pohodového výletníka: Na Klíč vyrazte v pozdním odpoledni. Zdejší čedičové skály se dovedou neuvěřitelně rozehřát od slunce a sledovat odtud západ slunce, kdy se stíny kopců prodlužují přes celou severočeskou krajinu, je zážitek, při kterém zapomenete na veškerý shon moderního světa.
Skalní hrad Sloup a zřícenina Tolštejn: Strážci starých časů
Historie do tohoto pohraničního kraje otiskla hluboké stopy. Najdete tu dvě pevnosti, z nichž každá je postavená na úplně jiném druhu kamene a každá má naprosto odlišnou atmosféru.
Prvním z nich je skalní hrad Sloup. Představte si obří, přes 30 metrů vysoký pískovcový monolit, který osamoceně trčí z roviny. Středověcí stavitelé a později poustevníci udělali neuvěřitelnou věc – hrad nevybudovali na skále, ale vytesali ho přímo do jejích útrob. Procházíte se tu skalními chodbami, nahlížíte do hladomorky a stojíte v kostele s obří skalní klenbou. Celé to působí neskutečně mysticky.
Druhým strážcem je zřícenina hradu Tolštejn u Jiřetína pod Jedlovou. Tento hrad naopak sedí na strmé čedičové skále. Z kdysi mocného sídla loupežných rytířů zbyly dnes jen obvodové zdi, ale díky citlivé dostavbě železného mostu a vyhlídkové plošiny se můžete projít přímo po nejvyšším skalním hřebenu hradu. Výhled na okolní lužické lesy a sousední horu Jedlová s rozhlednou je odtud fantastický.
Podstávkové domy a kamenné varhany na Zlatém vrchu
Lužické hory mají svůj vlastní architektonický symbol, který jinde na světě v takové koncentraci nenajdete – podstávkové domy. Jde o unikátní kombinaci slovanského roubeného domu a německého hrázděného zdiva. Tyto chaloupky s dřevěnými oblouky (podstávkami) kolem přízemí, malými okny a břidlicovým obložením štítů vypadají jako vystřižené z pohádek bratří Grimmů. Nádherné ukázky najdete v obcích Kytlice, Chřibská nebo ve vsi Trávník.
Při toulkách těmito vesničkami navíc musíte udělat jednu zásadní odbočku do přírody. Všichni znají slavnou Panskou skálu (Varhany) u Kamenického Šenova, kde se natáčela Pyšná princezna. Jenže tam je neustále plno.
My vás vezmeme na Zlatý vrch u Lísky. Jde o starý lom ukrytý hluboko v lese, kde se nachází mnohem monumentálnější a delší stěna z dokonale pravidelných čedičových pěti- a šestiúhelníkových sloupců. Tyto kamenné varhany dosahují délky až 30 metrů a působí neuvěřitelně symetricky. A to nejlepší? Dost možná tu budete úplně sami, jen se šuměním listí okolních buků.
Praktický checklist pohodového výletníka v Lužických horách
-
Pevná bota je nutnost: Suťová pole pod Klíčem, strmé čedičové chodníky na Tolštejnu i lesní cesty pokryté pískem vyžadují stabilní turistickou obuv. Kotníkové boty s dobrou vzorkovanou podrážkou vám ušetří spoustu nepříjemností.
-
Výlety bez hranic: Lužické hory plynule přecházejí do Německa jako Zittauer Gebirge (Žitavské hory). Hranice jsou naprosto volné a turistické trasy se proplétají sem a tam. Určitě si přibalte občanku nebo pas a pár euro v hotovosti na případné skvělé německé pivo nebo preclík v horské chatě hned za čárou.
-
Svačinu do batohu: Na rozdíl od Krkonoš zde nenajdete horskou boudu na každém hřebeni. Lužické hory jsou chráněnou a klidnou oblastí, kde komerční stánky chybí. Velká lahev s čistou vodou a vydatný sendvič jsou pro celodenní toulky nutností.
-
Detox od signálu: V hlubokých pohraničních údolích a skalních soutěskách mobilní signál často kolísá nebo se telefon přelaďuje na německé operátory. Stáhněte si turistické mapy předem do offline režimu, ať máte jistotu, že vždy trefíte zpět k autu či vlaku.
Lužické hory jsou živým důkazem toho, že ta nejkrásnější místa naší země často leží ve stínu těch mediálně slavnějších. Je to kraj pro objevitele, pro lidi, kteří milují vůni borovic, tajemno starých zřícenin a pohodu zapomenutých roubených vesniček. Zavažte si pevně tkaničky a vyrazte objevit tiché a hrdé srdce severních Čech.