Cestovatel Jižní Čechy si většina z nás spojuje rozprostřenou hladinou rybníka Rožmberk, pohádkovou věží zámku Hluboká, nebo přeplněné uličky Českého Krumlova. Ale co když vám řeknu, že tento oblíbený kraj ukrývá kout, kde nepotkáte davy s fotoaparáty, nestojíte fronty na parkoviště a kde hlavními průvodci jsou jen hluboké lesy, prameny křišťálové vody a naprostý klid?
Vítejte v Novohradských horách. Tento drsný, ale neuvěřitelně romantický kraj na samých hranicích s Rakouskem zůstal dlouhá desetiletí schovaný za ostnatými dráty železné opony. A díky tomu tu příroda zůstala čistá a nespoutaná. Zapomeňte na komerci a turistické atrakce. Tady se chodí po měkkém jehličí, dýchá se nejčistší vzduch v republice a poslouchá se ticho. Sbalte si do batohu nepromokavou bundu a vydatnou svačinu, vyrážíme na konec světa.
Terčino údolí: Romantika na březích říčky Stropnice
Ideálním výchozím bodem pro objevování této oblasti je město Nové Hrady. A hned za jeho branami leží první klenot – Terčino údolí (někdy zvané Tereziino). Nečekejte žádnou divokou horskou rokli, ale spíše nádherný krajinářský park anglického střihu, který tu v 18. století nechala vybudovat hraběnka Terezie Buquoyová.
Procházka podél říčky Stropnice, která údolím protéká, je nenáročná a naprosto uklidňující. Cestu lemují obrovské, staleté duby a cypřiše, mezi kterými se ukrývají drobné romantické stavby – zřícenina Modrého domu, staré empírové lázně nebo Švýcarská chata.
Hlavním tahákem údolí je ale umělý vodopád. Hraběnka si ho nechala postavit čistě pro radost a potěšení očí. Voda tu s rachotem padá přes vyskládané balvany a vytváří úžasnou atmosféru. V létě tu vzduch voní vlhkem a kapradím, na podzim se zas údolí promění v barevnou paletu, ze které přechází zrak.
Tip pohodového výletníka: Vodopád v Terčině údolí napájí samostatný náhon z říčky Stropnice. Pokud sem dorazíte v zimě po obdobích velkých mrazů, vodopád často zamrzá a vytváří dechberoucí ledopád plný obřích krápníků. Je to pohádková podívaná, pro kterou se vyplatí mrznout.
Strážce starých stezek: Hrad Nové Hrady
Když se vrátíte z parku zpět do města, narazíte na nepřehlédnutelnou dominantu. Zatímco většina jihočeských hradů a zámků září bílou omítkou a elegancí, hrad Nové Hrady působí jako nedobytná vojenská pevnost. A přesně tou také byl. Měl za úkol chránit staré obchodní stezky spojující Čechy s Rakouskem.
Obklopuje ho obrovský, hluboký příkop, který dodnes vzbuzuje respekt. Hrad je obehnán masivními hradbami a vstupuje se do něj po padacím mostě. Dnes už tu naštěstí nehrozí žádné bitvy, a tak si můžete v klidu projít hradní nádvoří nebo si sednout do místní hradní kavárny a užívat si výhledy do okolních rovin směrem k Třeboňské pánvi.
Dobrá Voda: Barokní zjevení a léčivé prameny
Pokud z Nových Hradů zamíříte o kousek výš do hor, čeká vás pohled, na který nejste v hlubokých lesích připraveni. Uprostřed husté zeleně na úbočí Kraví hory se zničehonic vyloupne zářivě bílá stavba – barokní poutní kostel Panny Marie Těšitelky v obci Dobrá Voda.
Toto poutní místo vzniklo díky prameni mimořádně čisté, mírně radioaktivní vody, které se po staletí připisovaly léčivé účinky. Vodu si tu můžete zdarma natočit přímo z pítek před kostelem, takže si nezapomeňte prázdnou lahev. Kromě úchvatného interiéru kostela sem ale výletníci jezdí ještě pro jednu věc: výhled. Z terasy před kostelem se vám otevírá široké panorama celých jižních Čech. Za jasných dní tu dohlédnete přes Třeboňskou pánev až k Temelínu.
Návrat do divočiny: Žofínský prales a Pohoří na Šumavě
Kdo hledá naprostý a nekompromisní klid, musí vyrazit ještě hlouběji k hranicím. Novohradské hory skrývají obrovský přírodní poklad – Žofínský prales. Jde o vůbec nejstarší přírodní rezervaci ve střední Evropě, založenou hrabětem Jiřím Františkem Augustem Buquoyem už v roce 1838. Do samotného nitra pralesa se sice z ochranářských důvodů nesmí (příroda se tu vyvíjí bez zásahu člověka), ale stezky, které ho obcházejí, nabízejí úžasný pohled na tlející kmeny staletých gigantů obrostlých mechem a novou, bující zeleň.
Vrcholem tichého putování je návštěva zaniklé obce Pohoří na Šumavě. Z kdysi pulzující vesnice se slavnou sklárnou zbylo po odsunu obyvatel a vzniku hraničního pásma jen pár rozbořených domů a torzo obrovského kostela bez střechy. Dnes se místo pomalu probouzí k životu, ale ta melancholická nálada na loukách uprostřed lesů tu zůstala.
Praktický checklist pohodového výletníka do Novohradských hor
-
Vrstvené oblečení je nutnost: Počasí v Novohradských horách je mnohem drsnější a nevyzpytatelnější než v Třeboňské pánvi jen o pár kilometrů níže. Mlha, nečekané přeháňky a prudké ochlazení tu nejsou výjimkou ani v létě. Větrovka v batohu vás zachrání.
-
Stáhněte si offline mapy: Zapomeňte na sdílení storíček na Instagram v reálném čase. Jakmile se zanoříte hlouběji do lesů k rakouským hranicím, signál mobilních operátorů velmi rychle mizí. Offline mapa v telefonu a trocha orientačního smyslu jsou základ.
-
Dostatek hotovosti a svačina: Hospůdek a kiosků je v těchto horách opravdu jako šafránu, a když už na nějaký narazíte (například ve Starých Hutích), platební terminál tam s velkou pravděpodobností fungovat nebude. Voda a sendvič do batohu jsou jistotou.
-
Kola a elektrokola: Pro cyklisty jsou Novohradské hory rájem, ale varujeme předem – jsou to opravdu hory. Asfaltové cesty hraničního pásma jsou pro kola skvělé, nicméně bez dobré fyzičky nebo elektrokola se tu do kopců solidně zapotíte.
Novohradské hory nejsou pro ty, kdo hledají stánky s trdelníky a vyasfaltované promenády. Jsou určeny pro cestovatele, kteří chtějí zhluboka dýchat, nevadí jim zablácené boty a kteří vědí, že ty nejkrásnější příběhy často píše sama příroda tam, kam lidé přestali chodit. Sbalte si teplý svetr a jděte objevovat zapomenutou duši jižních Čech.