České středohoří

Pokud projíždíte českou krajinou, většina pohoří se zvedá pozvolna a tvoří souvislé zalesněné hřebeny. Stačí ale sjet kousek na sever od Prahy, minout posvátnou horu Říp, a před očima se vám zničehonic otevře scenérie jako z jiného světa nebo z fantastického filmu. Z naprosté roviny tu k nebi prudce stoupají desítky dokonale tvarovaných kuželů vyhaslých sopek. Vstupujeme do Českého středohoří.

Tento region má naprosto neopakovatelný šarm. Není to kraj pro lidi, kteří chtějí polykat kilometry po hřebenovkách, ale pro pohodové tuláky, kteří milují neobvyklé výhledy, toulky ovocnými sady a objevování hradů, které vypadají jako orlí hnízda. České středohoří je krajinou světla a stínu – slunce tu neustále putuje po svazích sopek a vytváří divadlo, které vás neomrzí ani po třetím dnu chůze. Sbalte si do batohu foťák a dobrou náladu, dnes to bude jedna velká vizuální poezie.

Hazmburk a Košťálov: Králové vyhaslých vrcholů

To, co dělá České středohoří tak ikonickým, jsou hradní zříceniny postavené na samotných vrcholcích sopečných kuželů. Starým stavitelům sice musela stavba na strmém čediči dát neuvěřitelnou práci, ale výsledek stojí za to i po staletích.

Tím nejslavnějším symbolem je hrad Hazmburk (Klapý). Jeho dvě věže – Černá a Bílá – trůní na vysokém čedičovém ostrohu a jsou vidět na desítky kilometrů daleko. Výstup k hradu vede skrze voňavé sady a teplomilné stráně. Z Bílé věže, která dnes funguje jako rozhledna, máte celou Polabskou nížinu i zvlněné Středohoří jako na dlani.

Pokud ale hledáte místo s ještě menším počtem turistů a s neuvěřitelně romantickým nádechem, vydejte se na sousední Košťálov. Z této zříceniny gotického hrádku zbulo sice jen torzo paláce, ale hrad sedí na tak strmé skále, že z jeho oken máte závratný pohled přímo dolů do krajiny.

Tip pohodového výletníka: Na Košťálov vyrazte na západ slunce. Kamenné zdi hradu absorbují celodenní teplo ze slunce, takže je příjemné se o ně opřít, otevřít si termosku a sledovat, jak slunce zapadá za obří siluetu nejvyšší hory pohoří – Milešovky. Většinou tu budete úplně sami, jen s větrem a historií.

Opárenské údolí: Oáza klidu a starých mlýnů

Pokud už budete mít dost stoupání na sopečné vrcholy a zatoužíte po stínu a bublající vodě, sjeďte pod kopec Lovoš do Opárenského údolí. Tento hluboký lesní kaňon, kterým protéká Milešovský potok, je naprostým rájem pro uvolněnou chůzi nebo cyklistiku.

Stezka vede pod klenbou letitých dubů a buků a kopíruje klidný tok potoka. Cestou narazíte na několik historických vodních mlýnů. Tím nejkrásnějším je zrekonstruovaný Opárenský mlýn, který dnes slouží jako ekologické centrum s úžasnou atmosférou.

Údolí vás dovede až pod tajuplnou zříceninu hradu Opárno. Celá tato trasa je naprosto rovinatá, bezbariérová a vhodná i pro ty nejméně náročné dny, kdy si chcete jen čistit hlavu šuměním listí a bubláním vody.

Porta Bohemica: Brána Čech, kde řeka krájí skály

České středohoří ukrývá i jeden monumentální říční úkaz. Místo, kde řeka Labe opouští úrodné roviny a doslova se prořezává skrze tvrdé vulkanické masivy Středohoří. Tomuto hlubokému kaňonu se už od středověku říká Porta Bohemica (Brána Čech).

Abyste tu krásu viděli v celé její majestátnosti, musíte se podívat shora. Vydejte se nad obec Velké Žernoseky na vyhlídku Kalvárie (Tři kříže). Stojíte na strmé skalní stěně pokryté vzácnými stepními travinami, hluboko pod vámi se leskne obří, líná stuha řeky Labe, po které plují nákladní lodě, a kolem vás se zvedají terasovité vinice. Je to pohled, který svou monumentalitou připomíná spíše kaňony někde ve Francii než střední Evropu.

Žernosecké vinice: Kde slunce hřeje čedič

Putování Českým středohořím nemůžeme zakončit nikde jinde než u sklenky dobrého vína. Ano, i na severu Čech se pěstuje fantastické víno! Právě v okolí Velkých Žernosek má vinařství tradici už od dob Karla IV.

Zdejší vinice jsou unikátní svým podložím. Réva tu roste na strmých svazích s čedičovým a opukovým podkladem. Černé sopečné kameny mají úžasnou vlastnost – přes den akumulují sluneční teplo a v noci ho pomalu vyzařují zpět ke kořenům révy. Díky tomu jsou zdejší bílá vína (zejména Ryzlink rýnský, Rulandské šedé nebo Müller Thurgau) neuvěřitelně minerální, plná a svěží.

Návštěva historických žernoseckých vinných sklepů vytesaných do skály je dokonalou, uvolněnou tečkou za celým vaším putováním.

Praktický checklist pohodového výletníka v Českém středohoří

• Pozor na klouzavý čedič: Sopečné kameny a suťová pole na vrcholcích kopců (třeba při výstupu na Košťálov nebo Milešovku) umí být zrádné. Čedičové balvany pekelně kloužou, a to nejen po dešti, ale i když jsou pokryté suchým prachem. Pevná turistická bota s dobrou vzorkovanou podrážkou je tu naprostou nutností.

• Větrné vrcholy: Vzhledem k tomu, že sopečné kopce stojí osamoceně v rovině, opírá se do nich vítr ze všech stran. Na vrcholu Hazmburku nebo Milešovky (která je mimochodem největrnějším místem v ČR) může být citelně chladněji než dole v údolí. Lehká větrovka v batohu vás spolehlivě zachrání.

• Svačinu s sebou na kopce: Mimo hlavní turistická centra a restaurace v údolí (Litoměřice, Lovosice, Žernoseky) na samotných hradních zříceninách a sopečných vrcholcích žádné stánky s občerstvením nenarazíte. Velká lahev s čistou vodou a vydatný sendvič do batohu jsou pro celodenní toulky jistotou.

• Cyklistika s rozumem: Údolí kolem Labe (Labská cyklostezka) je absolutní, dokonale vyasfaltovaná rovina vhodná pro kohokoliv. Jakmile ale odbočíte do nitra Středohoří, připravte se na velmi strmá stoupání na sopečné svahy. Bez dobré kondice nebo elektrokola se tu solidně zapotíte.

České středohoří je krajem, který vás dostane svou fotogeničností a neobyčejným magnetismem. Je to místo pro lidi, kteří nikam nespěchají, umí se zastavit pod rozkvetlým třešňovým stromem a hodinu jen sledovat stíny mraků putující po svazích prastarých vyhaslých sopek. Zavažte si pevně boty, vezměte si s sebou chuť na skvělé žernosecké víno a vyrazte objevit ten nejkrásnější sopečný ráj u nás doma.