Podyjí

Jižní Morava nejsou jen nekonečné sluncem zalité roviny a řádky vinic táhnoucí se až k obzoru. Pokud se od Mikulova vydáte o kousek dál na západ, krajina se najednou zlomí. Země se otevře a odhalí hluboký, divoký kaňon, na jehož dně se jako stříbrný had kroutí řeka Dyje. Vstupujeme do Národního parku Podyjí.

Je to náš nejmenší národní park, ale pro pohodového výletníka možná ten vůbec nejkrásnější. Desítky let sem kvůli přísně střežené železné oponě nesměla vkročit noha běžného smrtelníka. A příroda tu dobu využila naplno. Vzala si zpět staré pašerácké stezky, obrostla zdi hradů a vytvořila oázu ticha, ve které dnes můžete kráčet kilometry, aniž byste potkali davy turistů. Sbalte si pevnou obuv a průkaz totožnosti – dnešní toulky nás totiž zavedou až za hranice všedních dní.


Magie hlubokého kaňonu a vyhlídek

Srdcem a hlavním architektem celého Podyjí je řeka Dyje. Ta si v tvrdých horninách Českého masivu vyhloubila až 220 metrů hluboké údolí. Neklade odpor, nespěchá, ale klidně a majestátně se kroutí v obrovských meandrech.

Abyste tu krásu pochopili v celém jejím měřítku, musíte se podívat shora. Národní park je doslova posetý skalními vyhlídkami, které visí vysoko nad hladinou řeky. Tou nejznámější je Sealsfieldův kámen. Vyhlídka pojmenovaná po znojemském rodákovi a slavném spisovateli Charlesi Sealsfieldovi nabízí pohled, při kterém se tají dech. Stojíte na kraji skalní stěny, pod vámi propast a před vámi jen nekonečné moře zelených korun stromů, které se vlní v letním vánku.

Další zastávkou by měl být Králův stolec. Dřevěný altán na skalním ostrohu nedaleko Znojma získal své jméno podle pověsti, že právě odtud sledoval polský král Jan III. Sobieski v roce 1683 postup svých vojsk.

Tip pohodového výletníka: Vyrazte na vyhlídky brzy ráno. Údolí Dyje bývá často zalité hustou bílou mlhou, ze které vystupují jen vrcholky protějších kopců. Jakmile se do mlhy opře ranní slunce a začne ji rozpouštět, je to divadlo, na které nikdy nezapomenete.

Hrad pohlcený lesem: Zřícenina Nový Hrádek

Pokud milujete místa, kde si příroda bere zpět to, co člověk kdysi postavil, Nový Hrádek vás naprosto okouzlí. Tohle není obyčejná hradní zřícenina s posekaným trávníkem a stánkem se suvenýry. Nový Hrádek ležel v nejpřísněji střeženém hraničním pásmu. Po druhé světové válce byl ponechán napospas osudu a les ho doslova spolkl.

Dnes je to fascinující místo, kde staré gotické zdi prorůstají kořeny mohutných stromů a z oken bývalých paláců trčí větve dubů. Prohlídka hradu je unikátní – průvodci se tu nevěnují jen letopočtům a rodokmenům, ale především tomu, jak se z hradu stalo útočiště pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Z hradní vyhlídky je pak úžasný výhled na rakouskou část národního parku a zalesněné meandry.

Pohádka za čárou: Přechod do rakouského Hardeggu

Zajímavostí Podyjí je, že plynule přechází do rakouského národního parku Thayatal. A nejkrásnější způsob, jak tuto neviditelnou hranici překročit, je pěšky nebo na kole přes dřevěný most v Hardeggu.

Hardegg je nejmenší rakouské město a vypadá, jako by vypadlo z ilustrace staré pohádkové knihy. Leží namačkané na samém dně údolí hned u řeky a celému panoramatu dominuje obrovský, majestátní hrad. Jen samotný sestup z české strany od Čížova, kdy se před vámi zničehonic v údolí zjeví silueta hradních věží, patří k vrcholným okamžikům každého výletu.

Dole u řeky si můžete dát rakouskou kávu, projít se úzkými uličkami nebo navštívit samotný hrad. Právě tady si nejvíc uvědomíte, jakou svobodu nám dnešní doba dává – dříve tu stály ostnaté dráty, dnes tu po dřevěných prknech mostu přebíhají děti s nanukem v ruce.

Vinice Šobes: Tam, kde se snoubí víno s divočinou

Co by to bylo za výlet na jižní Moravu bez vína? Podyjí má v tomto ohledu naprostý unikát. Hluboko v kaňonu řeky Dyje, na slunném skalnatém ostrohu, leží vinice Šobes. Patří mezi deset nejlepších a nejstarších vinařských poloh v Evropě. Víno odtud se dříve dodávalo přímo na císařský dvůr do Vídně.

Cesta na Šobes vede prudkým klesáním (a následným stoupáním) lesem, ale stojí za každý krok. Když vyjdete ze stínu stromů, otevře se před vámi terasovitá vinice obtékaná řekou. Mikroklima je tu jedinečné – dny jsou horké a noci chladné díky řece a lesům, což dává zdejším vínům (zejména Ryzlinku rýnskému a Rulandskému šedému) neuvěřitelnou pikantnost a plnost.

Přímo na vinici funguje v sezóně malý ochutnávkový stánek. Zážitek, kdy sedíte na dřevěné lavici uprostřed národního parku, v ruce držíte orosenou sklenku špičkového vína z hroznů, které dozrály přímo metr od vás, a posloucháte šumění řeky v údolí, se nedá popsat. To se musí zažít.

Znojmo: Historická kotva Podyjí

Výchozím bodem a pomyslnou branou do národního parku je královské město Znojmo. Zatímco Mikulov je spíše italský a uvolněný, Znojmo působí středověce, hrdě a tajemně.

Určitě nevynechejte pohled na město od údolí řeky, kdy se nad vámi tyčí staré hradby, chrám sv. Mikuláše a Rotunda svaté Kateřiny – románský sklenot z 11. století s unikátními freskami přemyslovských panovníků.

Pro chvíle, kdy venku prší nebo je naopak příliš velké horko, nabízí Znojmo fantastickou alternativu: Znojemské podzemí. Jde o jeden z největších podzemních labyrintů ve střední Evropě. Téměř 27 kilometrů chodeb ve čtyřech patrech pod sebou budovali obyvatelé města po staletí jako úkryt před nepřáteli i jako obří klimatizovaný sklep pro své víno a potraviny.

Praktický checklist pohodového výletníka v Podyjí

Podyjí je divočejší než Pálava, a proto vyžaduje trošku jinou přípravu:

  • Svačinu do batohu: Na rozdíl od jiných turistických lokalit tu nenajdete hospodu na každém rohu. Národní park je chráněný a komerční zástavba je uvnitř přísně zakázána. Voda a sendvič v batohu jsou naprostou nutností.

  • Turistika vs. Cyklistika: Podyjí je cyklistickým rájem. Pokud máte rádi jízdu na kole, rovinaté okraje parku a zpevněné cesty k vyhlídkám jsou pro vás ideální. Do samotného hlubokého kaňonu a na úzké stezky ale musíte pěšky.

  • Repelent je váš nejlepší přítel: Listnaté lesy a blízkost řeky znamenají, že klíšťata a komáři mají Podyjí také velmi rádi. Nepodceňte to.

  • Nezapomeňte občanku: Mnohé turistické trasy lákají k odbočce na rakouskou stranu (jako třeba zmíněný Hardegg). Hranice jsou sice volné, ale průkaz totožnosti u sebe mít musíte.

Národní park Podyjí není o polykání kilometrů a plnění bobříka odvahy. Je to místo pro lidi, kteří umí zpomalit. Kteří se dokážou zastavit na skalním útesu a hodinu jen sledovat letícího čápa černého. Sbalte si pevnou obuv, mapu a otevřenou mysl. Zapadlé údolí řeky Dyje už na vaše objevování čeká.