Žďárské vrchy

Pokud máte pocit, že už bylo letních veder, rozpálených vinic a přeplněných koupališť tak akorát, je čas nabrat nadmořskou výšku. Vydejme se přímo do srdce Českomoravské vrchoviny, do chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.

Tady se dýchá úplně jiný vzduch. Je ostrý, svěží a voní po smůle, mechu a rašelině. Žďárské vrchy nejsou o zdolávání alpských převýšení, ale o nekonečných toulkách mírně zvlněnou krajinou, kde se střídají tmavé lesy, rozkvetlé louky a staré roubené chaloupky. Je to kraj, kde rána bývají zahalená v mlze, přes den vás v lese překvapí obří kamenné útvary a večer si uvaříte čaj z vody, kterou jste si sami nabrali ve studánce. Zapněte si bundu až ke krku, tohle bude nádherně syrové dobrodružství.

Kamenné srdce hor: Devět skal a Pasecká skála

To, co dělá Žďárské vrchy naprosto unikátními, jsou jejich vrcholy. Nečekejte tu žádné špičaté alpské štíty, ale spíše mohutné zalesněné hřebeny, ze kterých zničehonic vystupují obrovské rulové skalní bloky. Vypadají jako zkamenělí obři, kteří tu usnuli uprostřed lesa.

Nejvyšším vrcholem a absolutní klasikou je Devět skal (836 m n. m.). Cesta k němu vede hlubokým, voňavým lesem a zvládnete ji naprosto pohodovým tempem. Na samotném vrcholu tvoří skály jakési přirozené bludiště. Na ten nejvyšší blok se dá poměrně snadno vylézt a odměnou vám bude výhled, při kterém máte okolní moře stromů doslova pod nohama.

Pokud ale hledáte místo s ještě menším počtem turistů a podle mnohých i s hezčím výhledem, vydejte se na Paseckou skálu. Leží nedaleko Nového Města na Moravě. Její skalní stěny jsou strmější a vyhlídková plošina na samém vrcholku nabízí fantastické panorama. Sednout si tu s termohrnkem kávy a sledovat, jak se pod vámi v údolí honí mraky, je čistá meditace.

Tip pohodového výletníka: Skály na Vysočině jsou v ranních hodinách nebo po dešti často obalené rosou a pekelně kloužou. Nežeňte se nahoru za každou cenu, ten nejtajemnější pohled na ně je často zespodu, když se jejich šedé stěny ztrácejí ve špičkách smrků.

Moře Vysočiny a dřevěné chodníčky: Velké Dářko a Radostín

Kromě skal je tento kraj proslulý svou vodou. Není tu nouze o potoky, studánky a rybníky. Tím největším je Velké Dářko, kterému se po právu přezdívá Moře Vysočiny. Jeho voda je zbarvená do temna, protože rybník je obklopený rozsáhlými rašeliništi.

Na koupání to tu bývá i v létě jen pro ty otužilejší, ale okolí rybníka je pro výletníky jako stvořené. Zaparkujte nedaleko obce Radostín a vydejte se na stezku Radostínským rašeliništěm. Procházíte se tu po úzkých dřevěných povalových chodníčcích uprostřed bažin, kolem vás roste mech rašeliník, vzácné masožravé rosnatky a suchopýry. Krajina tu chvílemi připomíná spíše severskou tundru než střední Evropu. Ticho ruší jen praskání dřevěných prken pod vašimi botami.

Santiniho magická hvězda: Zelená hora

Ačkoliv je náš zápisník hlavně o přírodě, ve Žďárských vrších nesmíme vynechat jednu architektonickou perlu, která z přírody přímo vychází. Hned na kraji Žďáru nad Sázavou se na kopci tyčí památka UNESCO – Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Tuto stavbu nenavrhl nikdo jiný než geniální architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Kostel má unikátní půdorys pěticípé hvězdy a je opředen mnoha mystickými a matematickými symboly. I když vás historie běžně nebaví, Zelená hora vás dostane. Nejsou tu žádné temné, těžké klenby. Kostel je neuvěřitelně světlý, okny sem proudí slunce a celý prostor působí neuvěřitelně lehkým, až éterickým dojmem. Projděte se po ambitech (chodbách), které kostel obklopují, a užívejte si tu úžasnou symetrii a klid.

Zpomalený čas v pohádkových roubenkách

Zatímco na jihu Moravy tvoří kolorit krajiny bílé vinné sklípky, na Vysočině jsou to dřevěné roubené chalupy. A právě ve Žďárských vrších se zachovaly v té nejčistší podobě.

Udělejte si procházku přes vesničky jako jsou Křižánky, Krátká nebo Sněžné. Dřevěné chaloupky s malými okny, muškáty v truhlících a šindelovými střechami tu stojí rozeseté na zelených stráních. Celá památková rezervace Krátká je jako jedno velké muzeum pod širým nebem, ale lidé tu stále běžně žijí. V těchto obcích často narazíte na malé, nenápadné kavárny nebo lokální hospůdky, kde vám naservírují ten nejlepší domácí štrúdl s borůvkami, které ráno nasbírali v lese za domem.

Praktický checklist pohodového výletníka na Vysočině

• Dvě tváře počasí: Rčení „Na Vysočině je půl roku zima a půl roku studený odchov“ má něco do sebe. I když v Brně svítí slunce a je třicet stupňů, tady nahoře může foukat ledový vítr. Přibalit do batohu nepromokavou bundu a teplou mikinu je absolutní základ.

• Houbařský ráj: Pokud milujete houbaření, tady budete v sedmém nebi. Zdejší hluboké smrkové lesy jsou na konci léta a na podzim plné hřibů, křemenáčů a borůvek. Plátěná taška nebo košík nesmí ve vaší výbavě chybět.

• Kola s převody: Žďárské vrchy jsou úžasné na cyklistiku, cesty jsou zpevněné a lesy protkané skvělými trasami. Počítejte ale s tím, že rovinu tu nenajdete. Neustále se tu stoupá a klesá, takže dobře seřízené převody (nebo elektrokolo) oceníte.

• Respekt k rašeliništím: Dřevěné povalové chodníčky na rašeliništích nejsou jen pro parádu. Okolní půda je extrémně citlivá a na mnoha místech propustná. Nikdy z chodníčků nesestupujte, chráníte tím vzácnou přírodu i vlastní boty před utopením v bažině.

Žďárské vrchy jsou krajem, který vás obejme svou klidnou, zádumčivou krásou. Nevtírají se, nenutí vás k žádným extrémním výkonům. Jen vám nabídnou tichý les, chladnou skálu a výhledy, u kterých si můžete dovolit to nejcennější – prostě jen tak být. Zavažte si pevně trekové boty a vyrazte objevit drsné, ale obrovské srdce Vysočiny.