Kokořínsko

Když se řekne pískovcové skály, většina lidí si okamžitě představí přeplněné Adršpašské skály nebo České Švýcarsko. Ale jen kousek na sever od Prahy leží kraj, který nabízí stejně fascinující skalní labyrinty, ovšem s jedním obrovským bonusem – klidem. Vstupujeme do Kokořínska.

Tento kraj má neuvěřitelně silnou, až melancholickou atmosféru. Krajina tu není tvořena vysokými horami, ale hlubokými, úzkými údolími, kterým se zde říká „doly“. Na jejich dně panuje věčné přítmí, vzduch tu voní po vlhkém mechu, kapradí a borovicové smůle, a z hlubokých lesů nečekaně vyrůstají strmé skalní věže. Je to ideální místo pro únik před civilizací, kde můžete celé hodiny bloudit skalními puklinami a potkat jen ozvěnu vlastních kroků. Zavažte si pevně boty, dnes to bude trochu tajuplné.

Kokořínský důl a skalní zkameněliny Pokličky

Srdcem celé oblasti je Kokořínský důl. Jde o několik kilometrů dlouhé kaňonovité údolí lemované pískovcovými stěnami. Zatímco nad dolem svítí ostré slunce, dole v údolí je příjemný, osvěžující chládek.

Tím nejznámějším symbolem celého kraje jsou Mšenské pokličky. Jde o bizarní skalní útvary, které ze všeho nejvíc připomínají obří zkamenělé houby. Vznikly postupným zvětráváním různých vrstev pískovce a vy k nim můžete vystoupat po dřevěných schodech přímo ze dna údolí. Pohled na tyto přírodní monumenty, které jako by popíraly zákony statiky, je fascinující.

Tip pohodového výletníka: Neomeňte se jen na samotné Pokličky. Pokračujte po turistické značce dál do nitra opuštěných roklí, jako je Močidla nebo Náckova rokle. Cesty tu vedou úzkými skalními soutěskami, kde se stěny místy přibližují tak blízko, že se jich můžete dotknout oběma rukama najednou. To je to pravé pískovcové ticho.

Hrad Houska: Tajemství brány do pekla

Kokořínsko ukrývá dva slavné hrady. Zatímco romantický Kokořín s válcovou věží hrdě vyčnívá nad koruny stromů, hrad Houska je jeho naprostým opakem. Je zádumčivý, skrytý v lesích a obestřený tou nejděsivější legendou u nás.

Houska byla postavena ve 13. století, ale její architektura nedává smysl. Hrad nestojí na strategickém místě, nemá zdroj vody a jeho obranný systém je postaven tak, jako by nebránil hrad před nepřáteli zvenčí, ale před něčím, co se nachází uvnitř. Podle pověstí byl hrad postaven na skále, ve které byla puklina vedoucí přímo do pekla, ze které vylézali démoni. Hradní kaple stojí prý přesně nad tímto otvorem, aby temné síly udržela pod zemí.

I bez pověstí má Houska neuvěřitelnou energii. Procházka hradem, kde na stěnách visí obrazy s motivy podsvětí a v renesančních sálech praskají staré podlahy, je zážitkem, který se vám vryje pod kůži.

Cinibulkova stezka a Skalní bludiště

Pro milovníky aktivního, ale pohodového bloudění je v okolí městečka Mšeno vybudována Cinibulkova stezka. Tento okruh měří zhruba 9 kilometrů a provede vás tím nejlepším, co kokořínské pískovce nabízejí.

Hlavním tahákem trasy je Skalní bludiště. Jde o hustý labyrint pískovcových bloků, věží a úzkých průchodů. Stezka vás vede nahoru a dolů, občas musíte prolézt nízkou skalní bránou nebo se protáhnout štěrbinou. Narazíte tu na útvary s kouzelnými názvy jako Tutanchamon, Obří hlava nebo Žába. Na rozdíl od umělých bludišť vás tohle přírodní dokonale vtáhne do děje a vy na chvíli úplně zapomenete na okolní svět.

Čertovy hlavy u Želíz: Monumenty vytesané do borovicového lesa

Na samém jižním okraji Kokořínska, nad obcí Želízy, se ukrývá další světový unikát. Když se procházíte tamním borovicovým lesem, zničehonic před vámi ze země vyrostou dvě obří, zhruba devět metrů vysoké čertovské grimasy vytesané přímo do pískovcových skal.

Tyto Čertovy hlavy vytvořil v polovině 19. století sochař Václav Levý, který tehdy pracoval jako kuchař na nedalekém zámku v Liběchově. Jde o druhá největší reliéfní zobrazení lidských hlav na světě (hned po slavném Mount Rushmore v USA). Sochy jsou volně přístupné, pískovec už sice za ta léta ohlodal déšť a vítr, ale jejich monumentálnost a trochu strašidelný výraz uprostřed lesního ticha berou dech i dnes. V okolí navíc najdete další jeho díla, jako je jeskyně Klácelka nebo skalní reliéf Harfenice.

Praktický checklist pohodového výletníka na Kokořínsku

• Schody, schody a zase schody: Pískovcová údolí znamenají, že budete často zdolávat schody vytesané přímo do skály nebo dřevěné žebříky (například při výstupu na Pokličky nebo v Bludišti). Sandály nechte doma, pevná sportovní nebo treková bota s dobrou vzorkovanou podrážkou je základ.

• Teplotní šoky v dolech: Rozdíl teplot mezi slunným vrškem skal a dnem kokořínských dolů může být i více než $10 \text{ °C}$. Pokud plánujete celodenní procházku roklemi, lehká mikina v batohu se vám bude hodit i uprostřed července.

• Pozor na měkký písek: Pískovec je velmi křehký a drolivý kámen. Nikdy neryjte do skal žádné nápisy (poškozuje to přírodu) a buďte opatrní na okrajích skalních vyhlídek, které nejsou zajištěné zábradlím. Kameny pokryté suchým pískem pekelně kloužou.

• Svačinu a vodu s sebou: V samotném Kokořínském dole sice najdete pár vyhlášených restaurací (například u hradu Kokořín), ale jakmile odbočíte do skalních labyrintů a roklí Cinibulkovy stezky, na žádné občerstvení nenarazíte. Velká lahev s vodou a sendvič v batohu jsou jistotou.

Kokořínsko je krajem, který vás okouzlí svou zádumčivou, pohádkovou atmosférou. Je to místo, kam se nejezdí sportovat a lámat rekordy, ale kam se jezdí tiše rozjímat, schovat se před shonem světa do chladivých stínů skalních měst a nasávat tajuplnou energii starých hradů. Sbalte si batoh, vypněte data a nechte se vést labyrintem pískovcových věží.